Rakovina se týká nás všech, hledání „léku“ nesmíme vzdát
Daniel Smrž působí ve výzkumné skupině na 2. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde se dlouhodobě věnuje nádorové imunologii jako nástroji k léčbě nádorových onemocnění. Může imunoterapie v budoucnu nahradit chemoterapii či radioterapii? V čem je oproti stávající léčbě šetrnější? Zanechá na vědcích cesta za „hledáním léku“ nějakou stopu?
Protinádorová buněčná imunoterapie je relativně složité téma a ve své podstatě začíná u nádorových onemocnění. Mohl byste nám vysvětlit za jakých okolností vlastně nádory vznikají?
Nádor je onemocnění, při kterém se v těle určité buňky zvrhnou. K tomu, aby vznikla rakovina, musí být tyto buňky schopny mimo jiné obalamutit imunitní systém – to je klíčový moment ke vzniku takového onemocnění. Protože je to právě naše imunita, který zajišťuje dohled nad tím, aby nádorové buňky nevznikaly. V momentě, kdy vzniknou a imunita není schopna na ně reagovat, tak vzniku onemocnění nic nebrání.
Na základě kterých mechanismů tedy funguje imunoterapie?
Buněčná imunoterapie spočívá v tom, že se od pacienta odeberou imunitní buňky, které se následně modulují ve zkumavce, což se může dít různými způsoby. Obecně se dá říct, že se buď snažíme namnožit cytotoxické buňky, které jsou zodpovědné za eliminování nádorových buněk, nebo se imunitní buňky upravují či geneticky modifikují tak, aby byly lépe schopné nádorové buňky rozpoznávat.
Vy dnes již víte, že se ty zmíněné imunitní buňky chovají ve zkumavce jinak, než pak v těle pacienta. Jak náročné je pracovat s těmito odlišnostmi?
Pochopit, jaké mechanismy nádorové buňky používají, je boj. Výzkumy ukazují, že imunoterapie velice dobře působí u nesolidních nádorů, například u různých typů leukémie. V těchto případech nejsou nádorové buňky chráněny žádnou strukturou, masou, a tak je léčba efektivní, se v těle pacienta chová velmi podobně jako ve zkumavce. V případě pevných nádorů je to ovšem mnohem složitější hra. Pevné, neboli solidní nádory, mají vlastní mikroprostředí, které ve zkumavce jen těžko napodobíte. Proto je tak náročné vyvinout postup, jak proti tomuto typu rakoviny bojovat.
Jak se imunoterapie odlišuje od klasické léčby typu chemoterapie či radioterapie a jaké má negativní účinky?
Ať už je to chemoterapie, radioterapie či chirurgický zákrok, všechny tři metody spojuje postup, jehož cílem je zničení nádorových buněk. Imunoterapie naopak používá strategii, která se nezaměřuje na nádorové buňky, ale na imunitní systém, který se snaží nastavit takovým způsobem, aby nádorové buňky vnímal jako nebezpečí, uměl je najít a eliminovat.
Pokud je imunoterapie dobře nastavená a pacient má typ onemocnění, které na ni dobře reaguje, jsou vedlejší účinky obecně mnohem menší, jelikož se nesnažíte nic zabíjet, ale naopak podpořit. V případě špatného nastavení léčby může ale dojít k určitému zvrhnutí či příliš silné reakci imunitního systému, pak je třeba zasáhnout a zvolit léčbu, která tyto vedlejší účinky zmírní.
Jak už jsme zmínili výše, nové postupy se vyvíjejí v laboratoři, nikoliv přímo na pacientovi. K tomu, aby tyto experimenty byly možné, potřebujete takzvanou buněčnou linii. O co přesně jde?
Ve většině případů jde o nádorové buňky, které byly izolovány z nádorů a podařilo se je vyvinout a stabilizovat v takové podobě, že s nimi lze pracovat in vitro, ve zkumavce. Jejich tvorba je obecně velmi složitá a plná neúspěchů. Linie mimo tělo často zhynou, protože jim chybí již zmíněné mikroprostředí. Mluvíme o šanci zhruba 10 procent.
Vám se ale buněčnou linii vytvořit podařilo. Čemu podle Vás za tento úspěch vděčíte?
My jsme měli výjimečnou možnost získat od pacienta malobuněčný sarkom. Což je nádor, který vzniká z měkkých tkání, například ze svalů a jde o velmi vzácnou formu nádorového onemocnění. Celosvětově tvoří mezi všemi diagnostikovanými nádory méně než 1 procento. Nicméně pokud jsou diagnostikovány ve fázi, kdy metastazují, tak jsou vysoce smrtelné. Naší výhodou bylo, že tento pacient nám byl v průběhu onemocnění ochoten pravidelně darovat krev, ze které jsme byli schopni připravovat imunitní buňky, díky kterým se, ve zkratce, podařilo buněčnou linii nakonec připravit.
Jaká byla Vaše osobní cesta k práci v laboratoři? Co Vám tato profese dává a bere?
To se netýká jen mě, ale nás všech. S rakovinou se všichni setkáme – buď vám někdo v rodině zemřel nebo na ni zemřel někdo, koho znáte. Když pomineme nehody a násilné příčiny, tak je rakovina hned po kardiovaskulárních onemocněních druhá nejčastější forma úmrtí. Čili se s ní setkáváme od mala, ať už přímo či zprostředkovaně.
Já se k léčbě nádorových onemocnění dostal na ústavu imunologie u profesorky Bartůňkové a zapálení do té práce spočívá v cíli, kterým je pacient. K uvědomění, že to chce člověk dělat, je třeba opravdové rozhodnutí, které nespočívá jen v tom, že je to zajímavé a baví vás to, ale že je to důležité, a proto to nikdy nevzdáte. Pacienti to taky vzdát nemohou a určitě je lepší bojovat proti nádoru než s nádorem.
Pokud vás téma imunoterapie zaujalo, celý podcast si můžete poslechnout také na YouTube.
